21.07.2009

EASG2009 očima SOPTÍKA

Chatka byla objednaná od středy, tak jsem dorazil i s malou Zuzu ve čtvrtek odpoledne. Někdy jsem ty modely nachystat musel, ne? To se létalo na kolíčky a můj 78. kanál byl volný, tak šup do vzduchu otestovat opravený stroj z Hradce. Vše ok, pomocníkem mi byl Mates a několika drobnými radami přispěl k odstranění pár drobných chyb v jinak bezvadném letu. Dál jsem už nelétal, vím jak to chodí s létáním před akcí… J a v podvečer jsme dali s Matesem a Padem EPA….PAD mi prolétl křídlem mojí kobřičky, naštěstí to byl již vyřazený stroj z loňské sezony a já v tu chvíli netušil, že mi osud dává najevo jak to bude vypadat dál. Ještě večer u piva jsem dumal, zda-li se srážky ze všech kategorií sčítají aby se to pak zprůměrovalo. Nerozumíte? PAD taky nerozuměl. No jestli, když jsem se v Plzni v EPA a WW1+ srazil celkem 10x, tak jestli už mám na EASG vybráno a vydumal jsem že ano, že určitě ano. A potom jsem se poprvé v Modelcity dobře vyspal, neměl jsem vůbec předstartovní horečku, protože mi o nic nejde, létat umím, letadla létají, vybavení je kompletní  a srážky mám vybrané. Dobrou noc.

První kolo
Scramble! Kobřičku vrhá PAD vstříc světlým zítřkům a je tu čas boje, čas se předvést jaký jsem sekáč.
Jeden sek, jsem nula. Ale prozřetelnost ví, že jsem se v Plzni 10x srazil a tak mám plný letový čas a kobřička je netknutá.

Druhé kolo
Scramble! Je čas všem ukázat co ve mně je a tak létám co to jde, blízko safety line, aby se někdo při lovu „upáčkoval“ , cha cha, mám to zmáknuté. Vidím, jak okolo mého modelu září aura nedotknutelnosti , aby v 1:42min a 43m výšky blizoučko safety line pohasla. Armagedon. Nepřátelský stroj sebevražedným letem amputuje celou levou polovinu křídla kobry, ta se stává neovladatelnou a míří přes safety line přímo mezi zaparkované vozy diváků a diváky. Hrůzou nedýchám, stahuji plyn a jdu zkontrolovat koho jsem zabil. Všichni andělé strážní tahali křídlo co to šlo a tak trosky dopadli do ohrádky okolo Migu-21 a vrtulníku Mi-24, tam co se pasou ovce. 2m od vozu diváka. Létat u safety line nebyl dobrý nápad. Asi tak.

Večer.
Zuzu spí, piloti se baví venku u stolečků a já mám konečně čas si v klidu zatelefonovat jedné moc milé holce. Lehnul jsem si na záda na přistávací ploše do měkké travičky, pozoroval temnou polozataženou oblohu, v dálce zuřili blesky a já skoro hodinu poslouchal ta krásná slůvka. Všechny bolesti z celého dne byly zapomenuty, je čas se veselit a žít. Jdu ke stolu českých pilotu a chci koupit lahvinku vína. Není za co, nemohu najít peněženku. V hlavě se rozjíždí myšlenky, kde muže být. Jasně, vypadla mi z kapsy jak jsem ležel na té trávě, ale s sebou bych si jí přece z chatičky ven nebral. Milín bere svojí super svítící baterku a oba hledáme, mimochodem kam se moje svítilna s asi 10 supersvítivými diodami hrabe. Nic jsem nenašli. Ráno jsem na ploše hned po rozednění, okolo páté hodiny, peněženka není. Nakonec jí našla Zuzu, to bylo radosti. Peněženku měla ve své tašce….ach jo.

Třetí kolo.
Scramble! Hlavou mi zní popěvek „ Pryč jsou mé naděje, na všechno pozdě je, tak neplač a směj se jen dál…“ Nebudu to protahovat, srazil jsem se po 42s letu. Ovšem nic není ztraceno, soupeř se v troskách řítí k zemi a já letím!!!!!!!!!!!!! Mám ovšem zlomenou vrtuli, ale to nevadí, jsem vysoko a k pilotní linii je to blízko. Jsem PAN pilot a tak vím že se přistává proti větru. Do přistávacího prostoru mi chybí necelý metr. Neeeeeee!!! To ne……. PAD se u rozhodčího dožaduje svolení pro model dojít, stačí natáhnout ruku. Ne! 1. NC Petr Hakl – Ne! PAD hledá 1. VC Rainera – Ne! No asi to není první vé cé, ale co. Nevadí, zachráním to excelentním letem ve čtvrtém kole. Kobra ale srážkou přeci jen utrpěla, je vyčesané moje mikro digi servo na levém křidélku, opravit to jednoduše nejde, ale naštěstí to jakž takž chodí, pouze výchylka dolu je trochu maličká. Mám křidélka nastavená jako vztlakové klapky….

Čtvrté kolo
Scramble! PAD předvádí svůj životní vrh modelu do heatu, ani jsem to nezaregistroval a mám stuhu startujícího soupeře na křídle. Jupííí. Dobrá práce PADe! Je čas s nepřátelským rojem zatočit, vrhám se do bitvy hlava nehlava, model nemodel, smrt nebo život.  Můj oblíbený čas, necelé 2 min letu, jsem nízko nad zemí a naplno přitahuji, vztlakové klapky se vychylují na maximum, jen ta levá skoro vůbec….kobra se překlápí na levou stranu, je to nízko, moc nízko…. Pilot Paul 19 zemřel po nárazu svého stroje do matičky země. Konec, finito, šlus.

Za čtyři lety jsem nalétal 225b. A ty srážky z jednotlivých kategoriích se NESČÍTAJÍ.

Sepsal  léta páně 2009-07-20

Soptík